Dovolená má být místem odpočinku. Dovolená má být také místem klidu. Kdybych se měla zaměřit sama na sebe, tak jsem vždycky ráda jezdila na dovolenou s mým partnerem, kdy jsem se s ním potkala a bylo mi pětadvacet let, tak jsme jezdili velice často na dovolenou. Nejenom na dovolenou, která byla dlouhá, ale také často na výlety a tak podobně. To jsme totiž ještě neměli děti. Samozřejmě, že když se nám potom po dvou letech narodilo dítě, tak jsme potom cestovali a dovolenkovali ve třech. Jenomže už to nebylo tak záživné, jak si partner představoval.
Partner si myslel, že to bude stále tak kreativní, a tak aktivní, a tak romantické, jako to bylo tak když jsme ještě neměli dítě. Jenomže logicky, když je dítě, tak už si nemůžete dovolit nějaké divoké výlety nebo divoké párty či dlouhé extra pěkné dovolené s dítětem. To je úplně jiné. A tak to nakonec dopadlo tak, že když našemu synovi byly dva roky, tak se partner se mnou rozešel. Ani nevíte, jak moc mě to mrzelo, a navíc to byl opravdu veliký šok. On mi to řekl na dovolené na Slovensku. Vůbec jsem tomu nemohla uvěřit, a tak jsem rychle vzala našeho syna, který už byl vyděšený a jeli jsme vlakem zpátky do naší republiky. My dva se synem jsme rychle běželi domů.
Syn vůbec nevěděl, co se děje. Bylo mu teprve pět let a ale nechápal, co se to děje. Ale věděl, že se děje něco nepříjemného. Synovi jsem to řekla asi až po roce, protože po roce se už začínal ptát, kde je táta? Musela jsem mu všechno vysvětlit, že je jednoduše už nejsme kamarádi a že už budeme bydlet každý zvlášť a že na dovolenou bude jezdit jenom se svým otcem anebo můj syn bude na dovolenou se mnou. Syn tohle jednoduše musí pochopit. Například já ale nedokáži pochopit takové ty páry, kteří spolu jsou jenom kvůli dětem. Proč bychom jsme měli dva dospělí lidé trápit? Myslím si, že když lidé se rozejdou, tak i děti na tom budou dobře. Nebudou vidět své smutné rodiče.
